KYTARA PRO KLUKA

Jak zní vlak, kterej mi dávno ujel? Jako sólo Scotta Hendersona. Cestou do kanclu si ho pouštím do sluchátek. Tortura a rozkoš v jednom. Dává to mýmu dni určitej smysl, i když vlastně nevím jakej.

Pryč jsou ty časy, kdy jsem na kytaru cvičil osm hodin denně. Měl jsem to vzdát dřív, ale dlouho jsem si myslel, že moje hudba bude někoho zajímat. Metronom cvakal, já dřel jako blázen a přitom jsem se řítil do další slepý uličky. Na slepý uličky jsem expert. Kytara, manželství, kariéra v reklamě... Panebože. Můj život je bludiště slepejch uliček a já se vždycky naplno rozeběhnu, abych pak narazil do zdi.

Teď stojím v tramvaji, další zeď se rýsuje na obzoru a já vesele akceleruju. Lakýrky, sako a v laptopu jedna z nejpochybnějších prezentací, kterou jsem kdy spíchnul. Těší mě, nemáte zač.

Přistoupila na Florenci. Normálně bych si jí ani nevšimnul. Prostě taková babi v šedé neforemné bundě, ochozených polobotkách a pletené čepici. Do tramvaje za sebou vtáhla zelenou nákupní brašnu na kolečkách. Brašna byla převázaná zpuchřelým gumicukem a čouhal z ní krk elektrický kytary. Zavětřil jsem jako pes.

Nenápadně jsem se přesunul blíž, abych ten krk omrknul. Československá výroba, druhá půlka padesátejch let, typ Resonet Grazioso. Před lety tyhle pádla nikoho nezajímaly, ale teď se po nich sběratelé můžou utlouct. Aukce začínají tak na devadesáti tisících.

Tělem mi projel šíp. Zatímco ona vezla starou kytaru, jako by to byl kus dřeva na zátop, já viděl, jak veze Resonet Grazioso. Sundal jsem sluchátka, po očku jsem ji pozoroval a čekal. Na Palmovce se chystala vystoupit. Přišla moje chvíle.

„Ukažte, já vám s tím pomůžu.“

„Jé, děkuju.“

Chytil jsem osahané madlo brašny a opatrně jsem ji sundal na chodník. Vystoupili jsme. „Co to vezete za kytaru?“ nadhodil jsem.

„To je po manželovi.“

„Jedete hrát?“

Zasmála se. Měla příjemný smích. „Chci to prodat. Doma se na to akorát práší.“

„Aha. Já taky hraju, můžu se podívat? “

Krátce zaváhala. „Ale jo.“ Pak se ohnula a začala odmotávat gumicuk. Vytáhla nástroj z brašny.

Vzal jsem kytaru do rukou a prohlížel si ji v ranním světle. Byla hodně zaprášená, sem tam ťuknutí, škrábanec, plastové komponenty zažloutlé, rez na mechanikách... Ale jinak naprostá paráda. Nic, co by nešlo dát rychle do kupy. Cítil jsem, jak se mi do žil vlévá adrenalin. Bylo potřeba zachovat chladnou hlavu.

„Je dost rozbitá, co? Chtěla by celá opravit.“

„Je, no, roky na ní nikdo nehrál.“

„Je to vidět,“ usmál jsem se na ni. „Za kolik jí budete prodávat?“

„Doufám, že mi za ní dají alespoň sedm stovek.“

„Hmmm. Krk trochu křivej, kobylka zrezlá.“ Pomalu jsem kytaru otáčel a prsty jsem přejížděl po škrábancích. „Tady dostala pěkně na frak.“ Ohrnul jsem ret a studoval jsem nástroj dál. „Ale možná ještě půjde dát dohromady... Že bych ji vzal pro svýho kluka? Už ho to taky chytá.“

Nic neřekla. Prohrábnul jsem tři staré struny, zadrnčelo to. „Co kdybych vám za ní dal devět stovek?“

Trochu naklonila svoji kulatou, dobráckou tvář. Přemýšlela.

„Uvidím, kolik ještě bude stát opravit jí,“ dodal jsem.

„Devět stovek...“ zopakovala. Oba jsme si kytaru prohlíželi. „Ale tak jo,“ řekla nakonec. „Alespoň už to nemusím nikam vozit.“

Vytáhl jsem peněženku, měl jsem u sebe dost. „Tak tady to je.“ Dal jsem jí peníze a vzal jsem si nástroj k sobě.

„Děkuju, tak ať to klukovi brnká,“ usmála se, přeložila bankovky a strčila je do velké kapsy té šedé bundy.

„Bude mít radost. Teda jestli se to povede opravit.“

„Snad jo.“

„Taky doufám.“

Podala mi ruku a rozloučili jsme se. Pomalu jsem odcházel pryč. Byl jsem jako na jehlách. Chtělo se mi skákat a křičet. Dusil jsem to v sobě než jsem zašel za roh. Ty vole! Jak jsem navázal kontakt. Ty vole! Jak jsem oddělil kořist od stáda. Ty vole! Kdy najdeš na ulici devadesát tisíc? Minimálně devadesát tisíc. Už jsem se viděl, jak ten inzerát vyvěšuju. Vyšponuju cenu na maximum a nějakej pošahanej sběratel se chytne.

Možná si řeknete, že jsem hajzl. A možná máte pravdu. Ale už nikdy mi neříkejte, že nemám talent. A taky mi neříkejte, že neumím hrát. Prej kytara pro kluka. Nasrat. Kytara pro kluka, kterej v tom umí chodit. Kytara pro kluka jako jsem já.