Narodil jsem se v Duchcově a když mi bylo 11 let, našel jsem v popelnici svoji první kytaru.

​

Vyrůstal jsem v kolonii řadových domků, vybudované na konci dvacátých let 20. století jako ubytování pro rodiny horníků. Právě tam jsem poprvé slyšel: české lidovky, The Beatles, Tom Petty, Queen, AG Flek, Wolfgang Amadeus Mozart, Elmore James, Tony Rice, Béla Fleck & The Flecktones, Flamengo, Strength In Numbers, Vlasta Redl, Tony Trischka & Skyline, Buddy Guy, B. B. King, Eric Clapton, Nirvana, John Mayall, The Offspring, Charlie Parker, Marsyas, Bob Dylan, Green Day, Vladimír Mišík, Neil Young, Petr Kalandra...

 

Inspirativní byly i hudební aktivity mých rodičů kteří v obýváku zkoušeli s kapelou. 

​

Někdy ve čtrnácti jsem se vrátil ke kytaře z popelnice a začal se učit první akordy. Zanedlouho přišlo období funku a jazzu. Pak už se to všechno jen míchalo dohromady jako živý proud, do kterého se připojovaly další a další zdroje inspirace. 

 

To všechno se mi dostalo pod kůži jako tetování. Ne vždycky na něj myslíš, ne vždycky o něm víš, ale jde s tebou dál.

Návštěvy koncertů, první pokusy o kapely, první kapely, zkušebny i období ticha. Sbíral jsem zkušenosti, učil se za pochodu a na své cestě jsem potkal spoustu přátel. 

​

V roce 2013 jsem se vydal novým směrem a natočil jsem první EP pod vlastním jménem -  Opuštěné pokoje. S produkcí mi pomáhal Tomáš Mourek. Netrvalo dlouho a společně jsme začali intenzivně koncertovat po hospodách, kavárnách a malých klubech.

 

Na zadních sedadlech špinavých autobusů jsme zbrázdili celou zemi piva, pohody a zapomění. Přespávali jsme po muzikantských bytech, po nejlevnějších ubytovnách, u kamarádů kamarádů, u cizích lidí které jsme potkali dvě hodiny předtím.

​

V roce 2016 jsme tohle všechno zúročili na albu Urbánek & Mourek. Album vyšlo pod hlavičkou labelu Tranzistor, získalo přízeň kritiky a ocenění Tais Awards 2016 v kategorii Album I. Obsahuje devět skladeb, klipy k písním „Sousede“ a „Osud (Lidi bavit)“ vytvořil režisér, výtvarník a hudebník Jakub Čermák (Cermaque), starý známý ze severních čech.

 

Pak přišlo období různých přemetů, během kterého jsem se postupně naučil hrát na foukací harmoniky a pozměnil vlastní sound.

 

V roce 2019 jsem zveřejnil singl Vánoce 35 (Lído), na který navázalo sólové album Zhasínám Karlín (2020). Na nahrávce se podíleli Mikuláš Čimbura (klávesy, synth bass), Miroslav Faderholz (bicí), Ian Kelosky (recording, mix, mastering) a písničkář Lukáš Landa (vokály). K titulní písni „Zhasínám Karlín“ vytvořil klip kamarád a zasloužený držitel Českého lva 2023, kameraman Jan Baset Střítežský.

​

Pak jsem se na čas stáhnul do ústraní. V roce 2023 jsem opět začal psát nové songy. ​​Hodně jsem škrtal. První verze alba šla do koše. Je to cesta plná dramatických zvratů, ale když to půjde dobře, v roce 2026 vydám nové album. Natočil jsem ho ve Studiu Budíkov a v Hidden Treasure Studiu, což je krycí jméno pro obývák, ložnici a nahrávací studio v jednom. 

​

Na vzniku alba se zásadním způsobem podílela elitní letka osobností, které mám rád a se kterými mám tu radost být v přátelském souznění: Tomáš Mourek (recording & sound production, kytara, zpěv,) Mikuláš Čimbura (piano, hammonds, Ploy), Tomáš Liška (baskytara, kontrabas, Robert Křesťan a Druhá tráva, Invisible World), Martin Novák (bicí, Robert Křesťan a Druhá tráva, Jana Kirschner, Lenka Dusilová), Dashi Stardust (zpěv), Markéta Zdeňková (zpěv) a Tereza Nekudová (zpěv). Děkuju za všechnu tu důvěru a Vaše umění!

​

To album zní, jako Bob Dylan, Vladimír Mišík a Tom Petty na útěku proti proudu řeky. Přidej si odběr newsletteru a stav se na koncertě, ať se přesvědčíš na vlastní kůži.

​​

Příběh pokračuje dál a nejlepší na tom je, že pokud čteš tyhle řádky, jsi jeho součástí.